24.1. 2021
V neděli jsme se rozhodli poznat zase kousek z Šumavského podhůří. Nejen, že jsme nechtěli mezi davy turistů, kteří k nám míří vlakem na Špičák, auty na Kvildsko a Modravsko, ale především jsme chtěli inspirovat i vás ostatní, kteří třeba nejezdíte na běžkách, bojíte se vyjet na sněhu a ledu úplně nahoru a davové šílenství vás odrazuje.
Sušické náměstí má v neděli parkování zdarma, takže jsme jen popošli na zastávku autobusu, odkud jsme měli pokračovat směr Kašperské Hory. Při čekání na spoj jsme zjistili, že Café L'Amour má výdejní okénko a stihli jsme ranní kávu.
Od rána chumelilo a foukal silný vítr, takže jsme se zahřáli až při dobíháníí pytlíku od krabičky s rumcajsem, který nám při snídani na parapetu Kašperskohorského Coopu uletěl . Tohle berte jako skrytý tip na doplnění sil před následujícími 19km!
Prvních 2,5 km po červené trase směr Šibeniční vrch je do kopce, ale více kopců tato trasa již nemá, možná jeden, ok. Super výhledy přímo na město, taky na hrad Kašperk, ale dokonce i právě na vrcholy zmiňovaného Prášilska, Modravska a Železnorudska. Po překonání nejvyššího vrcholu na trase v cca 820m výšce, přichází prudké klesání do Rejštejna, mezitím se ještě pozastavíme u Kaple Panny Marie Pomocné, kde nám před očima proletěla sova, shodou okolností první tvor na trase.
Přicházíme do Rejštejna, což je mimo jiné město se třetím nejnižším počtem obyvatel v ČR - 247. No, něco na tom bude, nikoho jsme nepotkali. Jen prázdné restaurace a penziony. Sešli jsme tedy po břehu Losenice až k Otavě a pokračovali do Radešova. Cestou jsme narazili na zajímavou historickou budovu a také na skály, které slouží horolezcům. Je zde hned několik obtížností. Nevím, jak to horolezci mají, ale v jedné části byla obtížnost 9, takže asi mazec, no nešel bych do toho!
V Radešově potkáváme první dvě osoby venčící pejsky a narážíme na zajímavý dům, který svým stylem připomínal domy někde na venkově v Británii.
Cestou dorazíme i na Vodopád u Muckiho, což je několik kaskád na potoce, který teče od Palvínova. Odsud jdeme podruhé a naposledy do kopce. Konkrétně na bývalou štolu pod Radešovskou skalou. Celá tato trasa je naučnou stezkou, ale určitě bude lepší si pomoci s orientací v mapy.cz
Před samotnou štolou se nám naskytl úžasný pohled na zákrutu řeky Otavy, celé se to najednou otevřelo a mohlo připomínat s velkou fantazií i třeba Solenickou podkovu. Nebo tomu říkejme Šumavský Máj . Divíme se, že sem ještě nešel nějaký vášnivec pro fotku . Potkáváme dvě srnky a jdeme dál. Radešovský skály daly lehce zabrat a už jsme před kostelem sv. Mouřence. Prohlídky během covidu neběží, logicky. Ale je otevřeno a dá se nahlédnout třeba do kostnice, tedy jen pro ty, kteří se nebojí. Následuje přechod přes Annín a Nové Městečko, kde bychom se v létě určitě vykoupali a dali občerstvovací pauzu. Teď to ale nejde a tak máme v kapse Milu. Máte rádi Milu?
Čím více se blížíme Sušici, tím více sněží. U Divišova se na nás nabalí další kamarád v podobě zatoulané kočičky, ale snažíme se jí vysvětlit, že už Milu nemáme, takže nás po chvíli opouští.
Světe div se, první turisty potkáváme až v Sušici na Pátečku, což je po 16km opravdu paráda.
Výlet jedna radost, dáváme 10/10. Doporučujeme všem, i dětem, jen to nebude úplně celé na kočárek. Každopádně cesta se dá navolit a kombinovat s autobusy, nemusíte ji vyloženě dát celou
Tak vyražte kamkoliv do podhůří Šumavy a nechte zbytek míst odpočinout, mají toho až až.
- Díky Martin