Honza Kocum
Řeka Vydra je moje láska. Již od dětství. Pamatuji, jak jsme s rodiči vždy dorazili dopoledne na Antýgl, na břehu Vydry v kempu posvačili a pak se již vydali na jednu z nejhezčích procházek na Šumavě. Výlet na Vydru byl vždy svátkem, na který jsem se těšil minimálně týden dopředu. Jako malého mě fascinovaly samozřejmě nejvíce velké kameny v řece, obří “hrnce” u Turnerky, viklany, kamenná moře nebo samozřejmě i cachtání se v ledové vodě na Antýglu. Dnes k tomu navíc vnímám ve větším i zdejší krásy, které můžeme vnímat jen sluchem. Vítr ve stromech, zvuky přírody, ale hlavně zpěv řeky samotné. Posezení na břehu, poslech jejího šumění, zurčení, klokotání, ševelení, šeptání, to vše bych mohl dlouhé hodiny. No a když k tomu ještě rádi fotíte krajinu a přírodu, je to ráj. Stačí stativ, pár filtrů, trocha toho času, dobré kafe a můžu se začít kochat a naslouchat. Neumím si představit moc hezčích míst, které by mi lépe vyčistily hlavu, duši a potěšily ucho a oko, než je Povydří.
