Konec roku je za dveřmi a s ním přichází a poslední anketa o fotku měsíce. Tentokrát se vám nejvíce líbila fotka našeho kamaráda Radka, který se s námi jednou vydal na společný výlet na Prášilské jezero. Jak fotka vznikla a co k tomu sympaťák Radek dodává? Dozvíte se níže...
Radek Novák - hřebenovka Pancíř - Můstek
"Prodloužený víkend začal již ve čtvrtek večer, kdy Šumavu zasypal jeden z prvních sněhů letošní sezóny. Cesta do Železné Rudy byla již od Čachrova kompletně bílá. Na parkovišti, když jsem otevřel dveře auta, mne překvapilo přibližně 10 cm čerstvého sněhu. Ideální sněhové podmínky!
V pátek odpoledne jsem vyrazil směrem na Můstek, a jelikož dopoledne napadlo dalších 15 cm sněhu, řekl jsem si, že je to ideální situace ozkoušet nové sněžnice. Cesta od Hofmanek vypadala ideálně, byl jsem první objevitel dne, takže jsem si cestu prošlapoval panenským sněhem. Jen to počasí mi moc nepřálo, honila se nízká oblačnost a místy nebylo vidět ani na nejbližší strom. U Habru se to však začalo zlepšovat a místy bylo vidět modré nebe. Na Můstku jsem se otočil s vidinou, že by snad mohlo vykouknout i sluníčko.
Hned kousek za Můstkem na zpáteční cestě jsem potkal dva běžkaře, pozdravili jsme se a já si v duchu říkal, že si museli pěkně máknout - prošlapovat cestu na běžkách hlubokým prašanem není žádný med, ale to není ani na sněžnicích. Pak jsem si vzpomněl na Krušné hory, kde již vyrazily rolby a začaly upravovat běžkařské trasy, že by se jedna hodila i tady…
Sotva jsem si to pomyslel, zaslechl jsem zvláštní hluk a z poza stromů vyjela rolba. Když mne míjela, s řidičem jsme na sebe mávnuli a já si říkal, že taky mohl vyrazit o trochu dříve a ušetřit nám všem námahu. Pak jsem si ale vzpomněl na to ticho lesa, přerušované pouze křupáním sněhu pod sněžnicemi a mé myšlenky byly rázem pryč.
Když jsem pak vyšel z lesa na planinu před Habrem, z poza mraků vysvitlo sluníčko a já si říkal, že jsem snad v ráji. Modré nebe s mraky, sluneční paprsky oznamující blížící se západ slunce a netknutý manšestr pod nohami. Na pár minut jsem zastavil a vnímal daný okamžik- nádhera! Poté jsem vytáhnul mobil, udělal pár fotek a vyrazil nazpět.
Po zbytek zpáteční cesty jsem poděkoval přírodě, za krásný začátek víkendu a začal se těšit na další den a nová dobrodružství. Jaké pak bylo překvapení, když jsem se v sobotu ráno probudil a za okny byla mlha hustá tak, že by se dala krájet. Vydržela celý den a dokonce i celou neděli. Když jsem se pak v neděli večer vracel, pomyslel jsem si, že mi Šumava nadělila předčasný vánoční dárek a já byl vděčný, že jsem si mohl užít kouzlo okamžiku.
Všem čtenářům, fotografům a milovníkům Šumavy přeji hodně zdraví do nového roku a taky trochu toho štěstíčka k zachycení dalších vzácných kouzel přírody."ader
