Už je to každoroční tradice. Luzný 2020 byl náš třetí výšlap na tuto horu a třetí noc v místní horské chatě. Zároveň to s lehkou nadsázkou měla být naše svatební cesta, protože to vyšlo týden po naší svatbě, a protože vládní opatření neumožňovala cestování do zahraničí.
Pár minut před západem slunce, všechno utichne a teplota se náhle mění až o 10°C
Termín na přespání jsme rezervovali hodně v předstihu a domluva s majiteli je skvělá. Oni už věděli kam s námi, protože předchozí noci jsme se zde fakt vyřádili. Ono když sem vezmete partu 10-20 lidí, tak je škoda po celém dni jít spát po večerníčku. Vždycky padlo nějaké to pivo a kde jinde než u piva se tvoří přátelství a známosti.
Místní barman nosil škopky po dvou, Steffan war besser
To už mám suchý trencle!
No prostě jsme to my, ti Češi, kteří dorazí na konci července a po uzavření restaurace okolo 19. hod vyškemrají basičku lahváčů a jdou se vyhřívat na vrchol Luzného na rozpálené kameny a pozorovat západ a bavit se o životě, Šumavě, později pak s přibývající tmou třeba o vesmíru, který je zde na dosah. Teď zpět pěkně na začátek naší výpravy!
Julie čeká bouřku
Anna nečeká na nic a jede bomby!
Bereme s sebou dva skvělé kamarády, se kterými se můžeš pustit i do takové akce, jako jsou Svijany k snídani, ale jak vidno, pánovi na fotce chutnají. No nic, z naší bandy jsem byl jediný, kdo je nepokoušel, ačkoliv v borůvčí bych ten průser asi nějak schoval...
Letos startujeme z Modravy, kam nás dovezlo auto a počkáme po snídaní v místním Koloniálu na Bus, který nás sveze na Kvildu. Kvilda je přestupní stanicí na bus, kterým dojedeme na Bučinu a dobrodružství začíná. Nejlepší výlet roku! Už potřetí za sebou. A to jsme teprve na startu.
První zastávkou je Reschbachklause, vodní nádrž. No bylo to tak akorát a svačina už lítá po stole. To ta Jůlie musela vykoupit půlku Alberta, no ale hloupej kdo dává, hloupější kdo nebere, takže jsme se pěkně nechali pohostit a užili si pohled na hladinu uprostřed divočiny. Další zastávkou bude Steinfleckberg, odkud už budeme na Luzný koukat s pocitem, že jsme kousek u cíle. Ovšem opravdu jen pocitově!
Mňam borůvky..
Je to sakra dálka ještě!
Na Steinflecku nám napršelo do druhé svačiny od Julči, nevadí, a my vyrážíme tedy do finální třetiny, kde uzavíráme sázky, zda dneska zmokneme nebo ne. Říkám, že určitě ano! Přeci jsem z té party tady nejstarší a jsem prostě mazák.
Jediný co vydrželo je Patagonia batoh! Nejlepší brand
Moje zkušenosti na sebe nenechaly dlouho čekat, každopádně bych možná ocenil mít v tu chvíli něco na převlečení krom mikiny a jednich trenclí na zítra. Respekt zbytku party za jejich výbavu! Na Luzný jsme vyběhli v rekordním čase, ten slejvák byl fakt gradniózní a už se těším až si objednám nějakou vysokohorskou německou speciality s lokálním škopkem k tomu. V tu chvíli dostávám solidní céres od pana majitele, jakože "kein mask, kein spaß!" - "Tyvole my nemáme roušky!"
Nebýt Štěpána, který samozřejmě roušky nosí pro jistotu asi zhruba od roku 2001 - tedy od dob dopisových útoků s Athraxem, tak by nás nikdo neubytoval a ani neobsloužil. Ale chvála bohu Štěpánovi a hurá se prohřát a vysušit na místní terásce!
Ryba na suchu
Je před námi ta nejhezčí část dne. Nějaké to pivko, skvělá večeře v podobě sekačky, volského vočka a bavorského bramborového salátu za 7€ a hurá na západ slunce z výšky 1373m. Večery na Luzným jsou nejvíc magický. Nikdy nevíš, jaké to bude! Letos to ale klaplo. Byl sice silný vítr, ale to nám nevadilo. Těsně před západem jsme napočítali asi 40 diváků, avšak před půlnocí už jsme leželi na vrcholu sami a pozorovali hvězdy na čistém nebi.
chill out zóna
Kartófl zalát mit býýýr
Nějaký džouky asi
Anna výborně
V 5:30 ráno už stojíme na vrcholu a dáváme nejhezčí východ tohoto léta. Jak říkají sousedé - Naturkino. Následují dvě hodinky dospání před snídaní. Součástí ceny za ubytko, která byla cca 630 Kč je totiž i snídaně a to klasickou formou: Rohlíky, chléb, máslo, salámy, čaj a kafe. Moc dobrý! Předpověd počasí na dobu od 9 do 14 hod však vypadá, že zde asi zůstaneme a koupíme si další noc. Výstraha na extrémní bouřky, kroupy a to fakt na hranicích po pěšinkách někde v divočině bez signálu nechceš zažít.
Julie je největším pankáčem situace a řekne, že jde prostě pěšky a že to bude ok! Že půjdeme rychle...
Na Modravu k autu, se musíme dostat přes Březník, kde doufáme v klasicky perfektní oběd. Jenže je to vzhledem k uzavřené cestě přes Modrý sloup celkem štreka a od půlky cesty už nás kropí déšť.
V hájence na Březníku jsme opět v rekordním čase a dáváme si téměř vše, co je v nabídce. Nejde odolat. Déšť nevadí a ze zvyku z předsvatebního stresu se smějeme a opakujeme si tu nejtrapnější a nejotravnější větu na světe - "To vám prší štěstí"!
Je 5. únor 2021 a já si dávám upomínku na pondělí, že budu bookovat noc na Luzným i pro tento rok. Je to prostě nejvíc ❤️.
Čau - Martin
Jo a ty deky jsme si na chvíli ukradli, ale neříkejte jim to!
