Ačkoliv jsou našimi víkendovými sousedy, neměli jsme zatím moc příležitostí (hlavně kvůli covidu), jak a kdy se potkat.
Ovšem jejich příběh nás v rámci Šumavské bojovky 2020 bavil nejvíce, a proto jsme se rozhodli, že vám o něm povíme více. Dojít pěšky na Chalupskou Slať ze Sušice a načasovat to akorát na východ slunce, to chce velkou odvahu a ještě větší vůli.
Dominik Dittrich:
"Šumavská bojovka - tímhle slovním spojením bych popsal léto 2020. Všechno se točilo okolo naplánování výletů na určitá místa a asi nebyl výlet, kde jsme si nějakou zastávku, či pár kilometrů navíc, nepřidali. Bojovku jsme odstartovali 5.7.2020 cestou na Chalupskou slať a řekli jsme si, že ten název “Šumavská bojovka” dodržíme a Šumavu poznáme hezky pěšky! Žádné auto, žádné zkratky a podvody, prostě hezky po svých a poctivě.
Vyrazili jsme ráno asi v 6 hodin ze Sušického náměstí směrem na Volšovy, před kterými jsme odbočili na Loučovou a přes krásná místa, která jsme vůbec neznali, došli až do Hartmanic, kde jsme si udělali naši první přestávku na občerstvení s tím, že potom dojdeme až k Poledníku, kde přespíme. Posílili jsme se na cestu a vyrazili směr Pustina. Od ní jsme šli až ke Křemelné, kde nás čekalo první překvapení. Most přes řeku byl uzavřený, nikde žádná jiná cesta a jediný způsob, jak se dostat na druhou stranu, bylo přebrodit řeku. Ačkoliv byl červenec, tak Křemelná je i v tomhle ročním období dost studená. Každopádně nám nic jiného nezbývalo, a tak jsme to prostě dali. Vody bylo po kolena a bylo to zrovna na místě, kde byl i dost velký proud. V tenhle moment je asi na čase dodat, že jsme každý na zádech měli krosny a v nich 25kg, které tomu výletu taky přidali o pár levelů navíc. Po skvělé spolupráci jsme řeku zvládli a ta chladná voda nám možná i pomohla. Naše chodila tento refresh už nutně potřebovala. Každopádně od tohoto místa jsme již viděli Poledník (náš původní cíl na první den). Krásný les, žádní lidé, tedy jen do chvíle, než jsme přišli přímo k parkovišti Poledník. Tam se vše změnilo. Mraky turistů, kravál, odpadky. Pokračovali jsme na Prášilské jezero, a pak už jen ten dlouhý kopec na Poledník.
“A jsme v cíli” jenže na nocovišti bylo už tolik lidí, že nás to ve vteřině přešlo. Bylo teprve odpoledne a nám přišla škoda nevyužít ty hodiny před námi. Takže jsme si řekli, že půjdeme dál! Pokračovali jsme tedy přímo z kopce na Modravu, mnohdy je to z kopce právě horší než do kopce a nám se začaly tvořit první puchýře. Věděli jsme, že jsme to přehnali a Modrava bude asi náš cíl, minimálně pro první den. Bohužel nám nebylo opět přáno, nocoviště bylo zase totálně narvaný a nebylo místo na přespání. Takže jsme šli na jedno do pivovaru a dali krátkou poradu, co dál.
Došli jsme k závěru, že to prostě hecneme a půjdeme dál! Hned na to jsme zjistili, že máme každý 15% baterky v telefonu a nemáme powerbanku, přesněji špatný kabel na napájení, to už nás ale nemohlo zastavit.
Bylo rozhodnuto! Dalších 20km cesty v noci, po hlavní silnici, až na Chalupskou slať. Hned po pár metrech jsem našel u cesty dvousetkorunu, to mi zvedlo náladu, jen to nebylo v tu chvíli kde utratit. Puchýře po pár kilometrech přestaly bolet a šlo se celkem fajn, zjistili jsme, že 90% je jen o hlavě. Na Kvildu se šlo hezky, krásný západ slunce, ticho, klid a zvuky lesa. Další krize přišla na Kvildě u cedule s nápisem “objížďka” a my se lekli, že nebude cesta ani pro pěší a nás, místo 7 km, čeká dalších 15km objížďkou. Rozhodli jsme se to ale risknout a šli jsme dál. Nohy už byly celé dřevěné a ke každému kroku se člověk musel fakt přemlouvat, bez jídla, odpočinku, vypnuté telefony kvůli baterce. Po pár kilometrech jsme došli k hotelu, od kterého byl cíl už jen asi 2km, věděli jsme že máme náskok a můžeme si na chvilku lehnout. Doplnili jsme trochu energie, a potom vyrazili na východ slunce na Chalupskou slať. Bohužel se ukázalo, že těch 30min spánku nám spíše uškodilo, totálně jsme zatuhli a už se nám fakt nechtělo, každý krok byla tuhá bolest, chodidla byla nonstop v křeči a ve filmu by nás museli vypípat. Poslední 2km byly jako věčnost, a když už se mi zdálo, že jdeme nějak dlouho, zapnul jsem po celé noci telefon, abych se podíval, kde jsme. Mapy ukázaly, že nám chybí 100m do cíl,e a to byl asi ten nejvíc krásnej pocit z celé cesty.
Došli jsme na Chalupskou slať, počkali na východ slunce, dali si snídani a jen si užívali ten pohled a atmosféru na jezírku. Zvuky probouzející se přírody a zvěře, bylo to dokonalé. Teď už jsme věděli, že jsme dokázali něco, co asi nikdo v této bojovce. V tento moment šla bolest stranou a rozhodně to za to stálo!
Díky moc za tuhle zkušenost! Doufám, že si to tenhle rok zopakujeme něco podobného a už se těšíme na Šumavskou bojovku 2021
PS: Myslím, že nějaké 3 dny jsme potom nechodili a jen žrali na gauči! "
- Dominik
