Kateřina Macháčková - Prášily
Je mi jasný, že všichni tuhle barevnou vílu ze Šumavských kopců znáte. Ať už kvůli vlastní značce, nebo z instagramu, či kvůli pestrým barvám na hlavě, na sobě, kdekoliv! Nebo třeba kvůli jízdě v Jeepu, tak možná i z politických diskusí, tam už to tedy není víla.
Když jsem přišel na gympl v Sušici se osm let trápit, tak Kačka zrovna tuhle opičárnu opouštěla, takže jsme se stihli poznat pak postupem času při různých akcí. Určitě něco extravagantního. Jak jinak.
Pojďme k věci!
Konečně příběh z real Šumavy a nejsem stále v předhůří, žejo?!
Než Kateř vyzpovídáme, tak za mě pár poznatků. Kateřina žije se svým přítelem Petrem, už asi 20 let na Prášilech, což na ni zanechalo kladný vztah k podnikání, kreativní činnosti a tvorbě. Ještě aby ně, když chodí pracovat na tuhle louku!
"Tuhle" Plzeňský slang #sorryjako
Nutno dodat, že psát o Petrovi, nestačil by mi prostor tady na webu, to je za mě takovej šumavskej temelín, ale o tom třeba jindy.
Nejprve se představ publiku, kolik ti je? Odkud pocházíš, kde žiješ? #elevatorspeech
Je mi moc! Ale Teď fakt - letos mi bude 39, ale v hlavě jsem furt dvacetiletý tele s barevnýma vlasama (škoda, že jsem v době těch fotek byla ještě blond), který místo rození dětí a udržování domácího krbu lítá po kurzech shuffelu, paří na techno a drum'n'base. Pocházím ze Sušice, což je za mě one and only brána Šumavy, žádný Klatovy nebo Prachatice. před 21 lety jsem se zamilovala do kluka z Prášil a s ním už tu zůstala až do teď.
Co pro tebe Šumava znamená?
Všechno. Moje mamka si vždycky myslela, že uteču do nějakýho velkoměsta nebo do zahraničí, protože jsem vždycky někam chtěla, ale zamilování a několik let v Praze na vejšce mi vysvětlilo, že nikam jinam nechci a že jsem Šumavanda srdcem i duší. Oba jsme s Petrem odjížděli co nejdýl do Prahy a vraceli se okamžitě, jak to jen šlo. I přednášky a semináře jsme se vždycky snažili zdrcnout tak, abychom tam byli co nejkratší čas. Pamatuju si, když jsem před těma jednadvaceti lety jela poprvé fakt hooodně brzo ráno do Prášil na svůj první den brigády v cukrárně Pampeliška. Přes cestu nám těsně před Prášilama přeběhlo asi dvacet laní a jelenů, akorát i vycházelo Slunce, všude se plazily nízký mlhy a kolena se mi podlomily ve chvilku, kdy jsem spolu s mojí ségrou, která mi brigádu dohodila, vešla do Pampelišky a všude vonělo kafe, vanilka , čokoláda a dřevo…Nikdy to nezapomenu. Možná je to úchylný, ale měla jsem pocit, že mě to všechno objalo. A pár dní na to jsem potkala Petra. Moji i jeho rodiče nás podporovali v tom, abychom jeli někam pryč, ale my prostě nechtěli. Někdy toho lituju, hlavně kvůli jazyku a poznání jiných zvyků, myslím, že i Petr, ale Šumava nám dávala a dává všechno. Les, vzduch, svobodu, práci…a nejvíc jsme si to uvědomili v době covidu. Vyjdeš za barák a máš tam všechno co potřebuješ k čistý hlavě a nezbláznění se. Miluju přírodu, miluju ticho a klid.
Co je to Šumavská skleněnka, jak to vzniklo a kdo všechno dneska je za tímto projektem?
To bude na dlooouho! Lízátko, který nekazí zoubky, můžou ho diabetici, protože má nízké glykemickej index, ze srandy říkám, že je i fitness, má polovinu kalorií oproti běžnými cukru a k tomu je to i naše záchrana v době covidu (zase ho zmiňuju) a energetický krize. Nebýt Šumavský Skleněnky, tak už nemáme bistro v Sušici, protože bych to bez ní neutáhla. Jsem jí neskutečně vděčná. Ani po sedmi letech, kdy Skleněnka vznikla, mi furt nepřestává udivovat, kam až jsme to dotáhli/y, co všechno zachránila, kolo radosti udělala a jenom čekám, kam mě to moje “lízátkový” dítě ještě dovede a co mi přinese.
Jak se takové lízátko vůbec vyrobí, kolik to zabere času a kolik stojí? Kde bereš „suroviny“?
To, jak dlouho mi trvá Skleněnku vyrobit je asi ta nejčastější otázka, kterou dostávám a ani po sedmi letech na to nejsem schopná odpovědět. Fakt. Květinkový a ovocný mi trvají asi nejkratší čas, ale zrovna u květinkových tomu předchází spousta práce při sázení, pletí, pak trhání a lisování a přebírání. S tím mi dnes už pomáhají moje maminka, mojí spolužačky z gymplu maminka a brigádnice, který mám zaměstnaný v bistru. Díky nim se můžu věnovat hlavně výrobě. Často mám individuální objednávky, jako jsou třeba nevěsty, firmy, maminky od dětí, co slaví narozeniny, zamilovaní…z naprostý většiny mi tihle zákazníci řeknou představu a nechat mi volnou ruku. Já jim pak řeknu, co mě napadne a doladíme detaily. Ale občas mi i někdo řekne “ Skleněnko, je to úplně na vás a těším se, co vymyslíte!”. Obrovsky mě to baví, ale o to víc se mi vaří hlava, abych je nezklamala. Asi to dělá i to, že veškerá komunikace probíhá vždycky mezi mnou a zákazníkem. Je to pro mě důležitý i přesto, že vím, že mi to bere hodně času. Ale každej člověk je jinej a snažím se na něj v tý komunikaci naladit. Pak se mi tvoří a vymejšlí nejlíp. Někdo je romantickej, někdo chce srandu, další chce hodně barev, další hodně třpytu (jedlý zlato, jedle glitter), někdo chce jen bílý květy a jinej zase co nejvíc barevný, někdo chce jutový provázek a další zase barevný stužky. A to všechno poznám jen z tý osobní komunikace.
Naprostou většinu květinek si pěstuju. Macešky, brutnák, květ černého bezu, lobelky, fuchcie, u baráku mi rostou pomněnky, sedmikrásky, meduňka, máta, tymián, nechávám vykvést pažitku, kamarádka “Levandulka ze Šumavy” mě zásobuje nádhernou jedlou levandulí…zkoušela jsem pěstovat i chrpu, ale bohužel se mi to furt nedaří a na poli, ač je tam překrásná, jí sbírat nemůžu, protože je spolu s obilím postříkaná chemií. Pracuju na drobnokvětých růžích, ale zase se mi nedaří je krásně vylisovat. Pořád je kam to posouvat. Co se mi vypěstovat nedaří, aby to bylo jedlý, to objednávám nejčastěji ze Světa plodů nebo ze zahraničí.
Ovoce používá nejčastěji mrazem sušený a ze Světa plodů. Myslím, že v tuhle chvilku neseženu nikde tak široké sortiment lyofilizovanýho ovoce, ale i zeleniny. Pěstuju si chilli papričky, ale ty ze SP mrazem sušený jsou top. K tomu mají i třeba zmarem sušený rajčátka, který jsem zase posílala na jeden foodfestival. A v tuhle chvilku mám rozjedenou spolupráci s Kampot.cz, kteří do ČR dováží naprosto úžasný druhy pepře. Já znala jen černej a “čtyři druhy” z pytlíku, ale už jste měli lízátko s kampotským pepřem? S šťavnatým růžovým nebo zeleným?
Co děláš, když zrovna neděláš lízátka?
Hlásím všude možné voliče Zemana, Babiše, Putina, Okamury...
Jsem instruktorka fitness. Lektoruju jumping, tabatu, zumbu, piloxing, kruháče, PortDeBras…a k tomu pracuju v gastru u nás v Prášilech a v Sušici. Když mám výjimečně volno, tak chodím na ski alpy, běžky. Ráda bych jezdila na kole, ale v létě mám nejvíc objednávek, tak jsem zpravidla zavřená ve výrobně nebo balím zásilky Skleněnek, nebo rozvážím Skleněnky po Šumavě a okolí. Ale jakmile mám chvilku, jdu se zašít do lesa, na louku nebo někam k potoku u Prášil, kde si ráchám nohy a házím do vody klacky našemu pejskovi.
..Tady si tedy dovolím Kateřinu doplnit o jednu zásadní činnost a zálibu, kterou ve volném čase dělá, a sice vysedávání na špalku před knajpou.
Kde si takové vymazlené lízátko tedy můžeme pořídit?
U mě na IG, FB, mail, kontaktní formulář nebo všude možně po Šumavě a ČR, ale dokonce i třeba ve Vídni, kde mám pravidelný odběratele.
Díky za pozornost!
Martin
