„Trail přes celou Šumavu je nádherný a jestli jsi ho ještě nešla, tak musíš!“
Tohle poslouchám už dva roky od svých kamarádů a dlouho jsem o tomto přechodu přemýšlela. Jenomže pak mi jednou jeden chytrák řekl, že celý trail je po asfaltu a nějak mě to odradilo. Přesně tohle jsem povídala v listopadu na přednášce v Pardubicích a už v prosinci mi napsal Slávek Král, že když nechci jít po asfaltu – musím jít v zimě. Vždyť je to úplně jasné jako facka, musíme jít v zimě, ve sněhu! Bez mrknutí oka jsem napsala, kdy vyrážíme. To jsem ještě ale nevěděla, co nás čeká. Čekali byste na Šumavě zimu?
V lednu?
14.1 – 19.1. 2022
Vyrážíme dva páry, dvě holky a dva kluci. Lůca, Honza, Slávek, Niki. Dále také tři psi. Jedna normální bernská salašnická Megie, druhá hárající border kólie Corey a můj kanec sibiřský husky Marvel. Před odjezdem jsme koupili sprej prod hárajícím fenám, na kterém bylo napsáno NO LOVE, ale po čase jsme zjisdli, že nám asi prodali ten druhý... MORE LOVE. Aby toho nebylo málo, jeden pár má luxusní výbavu – stan pro tři lidi, kde se musí vejít lidé dva a jeden pes, spacáky do -48°C, nepromokavé boty, goretexové bundy, péřovky, dehydrovaná jídla od AdventureMenu, a druhý pár má stan pro jednoho, kde se musí vejít lidé dva a dva psi, jejich obutí jsou jen lehce děravé boty a sněhule, mají šusťákové bundy a polívky za 16Kč. Krásně se nám tady prolnou světy, kdy jedni cestují v komfortu a druzí mají rádi trochu toho nekomfortu. Trochu. Ehm, dva dny s mokrými nohami, to je pro mě peklo. Ale dnů ŠEST? Nevím, nevím.
Odkud kam půjdeme? Bylo nám to úplně jedno a všichni chodí z Železné Rudy dolů, tak jsme se shodli, že my to půjdeme opačně. Začneme ve městě Nová Pec a skončíme v Rudě. Když jsme se sešli, Slávek říkal, že celou trasu naplánoval podle nouzových nocovišť a má ji dokonce celou offline. To je sen, když to někdo celé naplánuje! Hned jsem ho poprosila, zda by mi mapu taky poslal, abych se podívala kudy půjdeme. Vyndal ze své šustky ušmudlaný papír a podal mi jej se slovy: „na!“ Papírová mapa = offline mapa. Měl na trase zakreslené, kde je voda, kterou jsme za celou dobu nepotkali, protože byl všude sníh, dále tam byla zaznačená jedna restaurace – pivovar Lyer (mimo pivovar jsme každý den potkali nějakou jinou hospodu, která na trase zakreslená nebyla), no a nakonec měl zaznačená nouzová nocoviště, která seděla do puntíku.
Auto jsme nechali na parkovišti v Nové Peci a vyrazili vzhůru do kopce k Plešnému jezeru. K našemu velkému překvapení Slávkova offline mapa zahaprovala asi po 3 km, kdy jsme narazili na první kiosek, a kde jsme si dali pivo a horkou čokoládu. Kluci byli rádi, že mají pivo, ale Slávek pořád kouká na papír s jeho naplánovanou cestou a nechápe, jak se tam vloudila tato chyba. Chudák. U Plešného jezera jsme si dali malou svačinku a pokračovali na Plechý, 1379 m. Překrásný vrchol s velkým křížem a my měli i štěstí na krásné počasí. Scenérie, kterých se nám po další 2km kilometry dostalo, nás dostávaly do kolen. Nádhera. Na Třístoličníku, 1333 m jsme si vychutnali krásný západ sluníčka a utíkali už po tmě na první nouzové nocoviště v Novém údolí. Rozdělávat stan se zmrzlými prsty je fakt výzva, ale je to nic oproti tomu, když po ránu musíte skládat úplně omrzlý stan, na kterém je námraza. Tohle jsem klukům popisovala před spaním. Nevěřili mi. Psiska jsou šťastná, najedená, unavená a můj Marvel už leží na mojí karimatce a jen trochu zmateně kouká, kde že to asi budu spát já...
Druhý den jsme po ránu všichni chtěli vzdát celou tuto trasu, protože vylézt z teplého spacáku do totální kosy, to je mučení. Kluci konečně pochopili, o čem jsem jim včera povídala. Peklo. Celý stan byl pokryt hezkou vrstvou námrazy a sněhu, a sbalit ho byl opravdu zážitek. Co ale bylo horší? Jeden z nás má náběh na zánět močového měchýře, protože si vzal blbou karimatku a celou noc v podstatě ležel na zemi, takže mrznul neskutečným způsobem? Určitě byste čekali, že to budou frajeři s punkovou výbavou, ale ne. Jsem to já, frajer z týmu KOMFORT. Spacák do -48°, ale v noci jsem málem opustila tento svět, protože kdo by to byl řekl, že karimatka může být tak důležitá. Totálně vymrzlí jsme vyrazili odhodláni na cestu, ale všechno nám to zkazila hospoda, na kterou jsme narazili asi po 500m chůze. Bylo tam teplo a ještě k tomu dělali burgery, tak to už byl opravdu konec. Slávek začíná muchlat svou offline mapu. Chvíli jsme se zdrželi, sušili ponožky, boty a zahřívali naše odhodlání pokračovat. A takhle to bylo až do konce celé trasy, skoro každý den jsme narazili na nějakou hospodu, kde jsme se mohli alespoň chvíli ohřát a dát si dobré jídlo. Možná jen díky těmto možnostem jsme zvládali brodění ve sněhu a zimu venku o trochu lépe. A hlavně teda zasněžená Šumava je opravdu neuvěřitelně kouzelná. Náš druhý jsme zase měli celý den krásné počasí. Šli jsme opět celou dobu po červené, přes Krásnou horu až na nouzové nocoviště Strážný. Na tuto noc se moc těším, protože dneska nespím na své karimatce, která podle mě stojí za ... NIC! Tak uvidíme, jestli se můj Honza vyspí lépe než já. Marvel už je zase úplně tuhý, večeřel bizona a vývar.
Třetí, den už nám počasí tak moc nepřálo, balili jsme stany a začínalo lehce mrholit. Honza, který se včera obětoval a spal na mojí karimatce, vypadá, že jede domů. Celou noc nespal, protože mu byla zima a klepal se jak ratlík. A já? Já spala božsky! Dala jsem si prášek na spaní, špunty do uší a abych pravdu řekla, bylo mi v noci lehce vedro. Auch. Dali jsme si tady takovou půlhodinku vědomého stěžování si na to, jak moc velká zima nám je, ale hřál nás teplý pocit, protože dneska večer dojdeme na Bučinu, kde je další hospůdka. Dnešní den byl na výhledy trošku chudší, ale opět byl celý den úplně jiný než ty předešlé, a to je to, co se nakonec počítá. Myslím teda: celý den totálně sněžilo, nic jsme neviděli, brodili jsme se ve sněhu a Honza je z nevyspání vyčerpaný. Bohužel nebyl jediný, kdo tuto noc nespal. Ve vedlejším stanu, kde je jim v noci většinou teplo, protože tam nemají žádné místo a zvládnou si to zadýchat za dvě minuty, tak Nikča v noci dost mrzla a její fenka Megie se celou noc klepala. Můj Marvel je sibiřský husky, jeho srst je do -60°C, takže on by byl nejspokojenější, kdybych ho nechala spát venku ve sněhu, ale kdo by potom zahříval mě, že? Večer jsme se na Bučině sešl v restauraci, kde jsme měli bojovou poradu. Dneska v noci měl být silný vítr a v noci mělo být -15°C. Dáváme si kámen nůžky, kdo bude spát na mojí karimatce a Nikča se lehce bojí o Megie, která tady opravdu v noci trpí. Vzhledem k situaci jsme se my s Honzou rozhodli vzít na jednu noc pokoj, kde si s sebou vezmeme i Megie. Nikča zajistila na zítřejší den odvoz Megie domů. Na Modravu za námi přijede Slávkův tatínek, kterého jsme zároveň poprosili, aby nám dovezl novou karimatku.
Čtvrtý den jsme vyráželi z Bučiny směr Modrava. Včerejší rozhodnutí bylo asi to nejlepší, které jsme mohli udělat. Já jsem nutně potřebovala horkou sprchu, protože mě od prvního dne pálil močový měchýř, ale jedna hodně dlouhá sprcha tomu dost pomohla. Kecám, vyspat se v posteli u topení, to je prostě něco, čemu se nedá odolat. Megie se taky krásně vyspala, a i Slávek s Niki spali dobře, protože Nikča se celou noc nemusela budit a starat se o psa, který by klepal kosu. Pro Megie bude určitě lepší, pro příští zimní výlet, vzít spacák pro psa. Ráno vyrážíme s totálním nasazením a euforií, protože dneska nás konečně čeká ten očekávaný pivovar Lyer, o kterém všichni mluví. Tím, že jsme s Honzou spali v posteli, ráno nám nedělalo takový problém vylézt z teplé postele do teplé restaurace na snídani, takže jsme vyrazili dvě hodiny před Niki se Slávkem, kteří museli ranní mrznoucí rutinu zvládnout sami. Tím, že zase celý den sněžilo, nebylo moc co fotit, tak jsme na Modravu dorazili už kolem 14:00, dali jsme si v pivovaru polévku, zahřáli se, a šli si postavit ještě za světla stan.
V restauraci jsme potkali celou partu super lidí, kteří vůbec nemohli uvěřit tomu, že spíme venku. Když jsme na nocovišti stavěli stan, tak za námi jeden z nich přišel, jestli by si nás nemohl vyfotit, protože to fakt nikdy neviděl. Zbytek dne jsme strávili v Lyeru, kde jsme se stali takovou jejich rodinou. Vyzkoušeli jsme úplně všechno z jídelního lístku, a dokonce nás i ráno pozvali na snídani, která je jen pro hotelové hosty. Podle mě chtěli vědět, jestli jsme to přežili.
Pátý den.
Ráno byl krásný východ sluníčka. Dali jsme si snídani a z Modravy se vydali na Poledník, kde měla být naše poslední noc. Dneska jsme trochu změnili trasu, rozhodli jsme se jít přes Tříjezerní slať místo červené značky – bylo to sice dál, zato mimo běžkařskou trať. Čím víc jsme se blížili k Poledníku, začínalo přituhovat. Všichni jsme to tady nahoře v 1315 m vnímali úplně jinak než předchozí dny. Zmrzneme tady, a to jako fakt. Vlastně nám to přišlo hrozně vtipné, protože ty večerní scénáře byly vždycky úplně stejné. Postavili jsme si stany kousek od sebe a rychle po západu sluníčka jsme se už tulili ve stanu a modlili se, aby tahle naše poslední noc nebyla opravdu nocí poslední. Hromadně se tomu smějeme, protože to naše fňukání už je celkem otravné. Všichni máme dobrou výbavu na spaní, takže umrznutí by nám hrozit nemělo, ale co kdyby náhodou...
Šestý den.
Ano! Je to tady! Dneska už budeme spát v teple a jedeme domů! Dneska v noci všichni mrzli. Až na mě. Má nová karimatka je opravdu úžasná, a zatímco ostatní v noci klepali kosu, já se v noci musela odepnout, protože mi bylo hrozné vedro. Víte, co bylo ale to nejhorší? Že svítilo sluníčko, byl neskutečný východ a najednou nám to bylo hrozně líto, že pojedeme domů. Opravdu líto. Vůbec jsem neměla pocit, že jsme na treku byli 6 dní, ale přišlo mi to jako celá věčnost! Ty dny byly tak náročné, pořád zima, sníh, sněžilo, imrvére zmrzlé ruce, rozdělávání stanu ve tmě, skládání stanu se zmrzlou krustou, brodění se ve sněhu, ale ... ty dny byly tak krásné! Ten pocit, že jste ten stan postavili, jste zmrzlí jak sobolí trus a každou chvíli se ptáte sami sebe, zda to máte zapotřebí... A v tu stejnou chvíli si sami odpovíte. Jasně že jo! Už jsem v teple ve spacáku a začíná mi být teplo, roztají vám prsty a svět je zase hezký. A zítra bude další den, bude zase hezky nebo bude hnusně? Stane se nám zase něco jiného? Nového? Vtipného? Potkáme nějaké super lidi? Nádherné výhledy? Ten pocit, že jsme se vlastně skoro 6 dní vkuse smáli, byli s kamarády, kteří si tohle sahání na dno užívají, je neskutečný. Nedá se to popsat... musíte to zkusit! Šumavo, děkujeme!
Celou trasu bych zhodnotila jako jeden velký skvělý nápad a jsem si na 100% jistá, že to nebyl náš poslední zimní přechod. Dávejte se na sebe v takovýchto dobrodružstvích pozor! Nepodceňte výbavu a mějte vždy plán B!
Celou výbavu jsem popsala v postu na Instagramu, pokud byste se chtěli na něco zeptat.
Celou výbavu jsem popsala v postu na Instagramu, pokud byste se chtěli na něco zeptat.
PRO PEJSKY:
Já se svým Marvelem vyrážím úplně všude. Je to dobře vychovaný pes, kterého většinou zvládnu propašovat i tam, kde pejsci nejsou úplně vítaní. To jen taková malá rada, pokud opravdu chcete, aby byl pejsek váš parťák, ne přítěž, dbejte na dobrou výchovu! Ať už vyrážíme v létě nebo zimě, beru Marvelovi o 100 g více granulí, než běžně dostává a k tomu občas i nějakou konzervičku a spoustu pamlsků. Pejsek celý den šlape, má mnohem větší výdej než obvykle a potřebuje se pořádně najíst a hlavně vyspat! Marvel nepotřebuje karimatku ani spacák, je mu v noci teplo, ale pokud nemáte takového chlupáče s podsadou, který by nejradši spal ve sněhu, určitě mu vezměte jeho vlastní psí spacák, ve kterém je už zabudovaná karimatka. Ušetříte si spoustu stresu v noci. Dostatek vody pro pejska je v létě nejdůležitější obsah vašeho batůžku, ale v zimě si to můžete odpustit. Sníh je všude. A HLAVNĚ! Ještě jednou připomínám ty pamlsky!
Trasa:
1.den – 20,2 km, nahoru 698 m, dolu 649 m, Nová Pec -> Nové údolí
1.den – 20,2 km, nahoru 698 m, dolu 649 m, Nová Pec -> Nové údolí
2.den – 13,1km, nahoru 248 m, dolu 193 m, Nové údolí -> Strážný
3.den – 16,4km, nahoru 413 m, dolu 122 m, Strážný -> Bučina
4.den – 13,3km, nahoru 206 m, dolu 400 m, Bučina -> Modrava
5.den – 14,4km, nahoru 446 m, dolu 124 m, Modrava -> Poledník
6.den – 20,5km, nahoru 379 m, dolu 928 m, Poledník -> Železná Ruda
Celkem: 98,8km, 2401 m, 2427 m
Díky, že jste to dočetli až sem.
Lůca a Marvel
Ano, to je ta holka, co přešla Ameriku za 151 dní! Ta, kterou už nějaký ten pátek známe z vyprávění, knížek, podcastů a televize!
A my jsme nesmírně rádi, že jsme se mohli propojit aspoň v on-line světě a pevně věříme, že se jednou potkáme právě na Šumavě!
Lucko moc díky <3
Kdyby si někdo chtěl přiblížit Lucky výpravy a to, jak si plní svůj bucket list, tak doporučujeme následující odkazy!
