Vezmu si v pátek dovolenou a vyrazím na Ostrý. Houby, práce bylo více, než jsem čekal a toho dne vlastně nic moc podmínky. Ok, tak budu lanařit odpoledne kámoše a vyrazíme v sobotu na Plechý, tam je stejně více sněhu. Zjišťuji ale, že se nikomu moc nechce a končíme na tom, že sněžnice mám jen já. Co když nejsou potřeba? No před pár dni ještě sněhu připadlo, takže počkáme na neděli, protože sobotní davy to hezky ušlapou! Předpověď na neděli se navíc vylepšila a vypadá to na stoprocentní podmínky.
Jenže je sobota večer a mě se nikam druhý den nechce, navíc vstávat ve 4:30 po náročném týdnu se mi začíná zdát zbytečný. Dám si pohodu neděli na gauči u PS4, skočím si do sauny a podívám se, jak si východ slunce užili Pepa Král, Lukáš Gallo a další.
To bych ale nebyl já, navíc Anna mi taky pomyslně ťuká na čelo a neumí si mě představit vykydnutého na gauči. Co teď? V deset večer. Napíšu někomu, kdo určitě odmítne. Jednoho takového kamaráda mám.
"Zdar kámo, zítra 4:50 odjezd na východ slunce na Plechý - Třístoličník, přidáte se?"
- "Čus, ok, bereš auto?"
Jeho odpověď mě zároveň naštvala a zároveň vyhecovala, takže jsem za dalších 10 min měl zabaleno a šel jsem rychle spát. Přeci jen hodina a půl ráno za volantem není úplně příjemná snídaně, tak je třeba nabrat nějaké síly. Honza s Heli na mě fakt čekají před barákem v 4:50, u nás v předhůří Šumavy je krásných -5°C a vyrážíme.
"Máš rukavice?"
Honza: "Ne, budou potřeba?"
"No bez rukavic tě nechám v autě..."
Honza: "Já mám jen rifle a zimní Vansky"
...
Na parkoviště Dreisselparkplatz přijíždíme v krásných 6:12, dáváme 5€ (celodenní) do parkovacího automatu, to kdyby se Honza hecnul a v riflích chtěl dojít až na Plechý a zpět. Z parkoviště kontrolujeme oblohu, která je čistě jasná a sledujeme hvězdy. Těsně pod Třístoličníkem vstupujeme na hřebenovku a vyrážíme směr Trojmezná hora.
Očekával jsem velkou návštěvnost, ale že naše auto bude v pořadí 41. na parkovišti, to mě asi nenapadlo. Z toho jsem ale usoudil, že nás čeká prošlapaná cesta a sněžnice nechám v autě.
Rozhodně nejdeme sami, partičky lidí před námi i za námi ,někteří dokonce mají čelovky, ačkoliv není už potřeba. Chodník má tak 3 metry na šířku a dá se to zvládnout i v "zimních" Vanskách.
Jsme na Trojmezné hoře, zahřátí vysokým tempem, které jsme nastavili a rudí jak ďáblové z Manchesteru v dobách sira Alexe. Neskutečně totiž fouká.
Mezitím co přehazuji objektivy a hledám to nejlepší místo pro nějakou fajn kompozici, neustále slyším Helču jak s nadšením komentuje scenérie.
"To je tak krásný, to je nádhera, koukej ty barvy" - furt dokola.
To mi dělá vždycky obrovskou radost, když vidím, že někdo něco podobného zažívá poprvé a umí to ocenit stejně jako já.
Podívám se na ty dvě hrdličky a bez mrknutí očka dostávám odpověď, že určitě pokračujeme a jdeme směr Plechý. Honzovi jsem půjčil rukavice a vše je v pohodě, teda až na to, že jsem nesnídal, nemám s sebou jídlo a nemám ani pití.
Teď nevím, co je větší problém. Nemít výbavu, nebo nemít občerstvení?
Honza po zdolání nejvyššího bodu Šumavy na české straně vytahuje z batohu záchranu a rozděluje se! Ještě, že mi poprvé za ty roky kamarádství napsal na můj návrh "ANO"! Bylo to super.
Tipy pro vás:
- Aplikace "The Weather Channel" - počasí
- Eura mince s sebou na parkoviště
- Alespoň s hodinovým předstihem vycházet z parkoviště.
- Odpoledne bývá příjezd na Třístoličník často uzavřen, již při našem odjezdu jsme napočítali 142 aut na parkovišti, takže buďte ranní ptáčata.
Díky - Martin
