Vyběhnout si v zimě na Boubín zní trošku jako sebevražda, nejen kvůli sněhu a kluzkému povrchu ale primárně kvůli hustotě "turistů".
Šumava je v zimě pro nás, kteří umějí s běžkama v ruce dojít leda do hospody na pivo, trošku složitější. Tras pro pěší je méně než hub v lese.
Nicméně plán byl takový, že vezmeme švagra se svoji ženou na Plechy, jakože z Třístoličníku po hřebeni, na Plechým západ slunce a pak zpět. Dítě na hledání u babi - díky! Vyrážíme!
Jedno doporučení pro všechny, kterým se dělá zle v autě a měli byste kdykoliv jet se mnou, sedejte si dopředu. Tímto zdravím Kateřinu.
Doporučení druhé, berte si občanky, přeci jen cestujete za hranice a naši sousedé si po x letech spočítali, že za 30 let jejich volby budou v drtivé převaze ovládat menšiny a tak logicky regulují.
Naše posádka byla čtyřčlenná, občanky byly pouze tři. Tímto zdravím Andulu, ale hraniční přechod na Stražným jsme projeli!
Ovšem na odbočce na Dreisesselparkplatz už stáli hasiči a policie. Nepouštěli další turisty, kvůli bezpečnosti, což naprosto chápu, ale v tu chvíli jsem po 1:45h cesty cítil stejný tlaky, jako kdysi Tomáš Řepka v Teplicích.
Co teď? Potom co posádka vysypala slovník sprostých slov balancujeme nad variantou Luzný vs. Boubín.
Vítězí Boubín, ovšem není čas. Na parkoviště na Kubově Huti, máme dorazit v 15:08, západ slunce je 16:12, mapy.cz do toho ukazují, že na samotný vrchol máme dorazit po 17. hodině. Ovšem, kdo zná mapy.cz ví, že je dělal někdo hodně opilej a nebo na vozíku - bez urážky. Tedy pro nás zde začíná motivace, mapy.cz stáhnout o hodinu a na Boubín si takřka vyběhnout.
Na zádech mam dva foťáky, plechovku Plzničky 12°, pět objektivů a další foto blbosti. Po kilometru si uvědomuju, že mám urvaný / natažený zadní hammstring a začínám pochybovat o tom, že ty alpy dneska při západu vycvaknu.
Podle mě jsem na trase vypotil i langoše, kterého jsem měl v květnu letošního roku, ale jo sarka! Na špičce rozhledny, která je mimo jiné nejvyšším bodem Šumavy, padám na hubu lehce po 16:00 a kontroluji typovku na hodinkách. Nasazuji zoom objektiv 100-400mm a fotím tohle.
Alpy no, žádný zázrak, ale po 2 letech a 8 měsících intenzivního života, ježdění do Prahy za prací, běhání okolo a hlavně za Antonínem, vymýšlení a stíhání projektů okolo, focení svateb celé léto pod, když jsem hyperaktivní workoholický hovado, je celkem zázrak.
Takže bych měl být vděčný, že?
Každopádně kdo jakékoliv sportujete a řešit aplikaci Strava, tak ten můj rádoby "výběh" byl letos 12. nejrychlejší. A to beru jako větší úspěch, než fotky alp.
Tak zas někdy, třeba ze zimního Roklanu? Uvidíme
Martin
