Jan Vacke - Šumavskej pes
Budík mi zvoní každej den v 7 ráno, z postele se ale hrabu většinou až tak kolem 7:30, protože si čtu. Dneska jsem to dokonce protáh až na 7:50.
Roztahuju žaluzie - co je? Vždyť mělo bejt dneska hnusně a zataženo?! Tři dny zpátky jsem jel přes Rabí před osmou ráno a byla tam neskutečná inverze. Řekl jsem si teda, že jakmile v následujících dnech vycejtim příležitost, tak si musim s dronem vyjet na rábskej lom a ulovit fotku hradu čouhajícího z mraků. Neni ale v osm ráno už trochu pozdě?
Naklánim se z okna v kuchyni a fakt - v dálce směrem na Rabí je mlžnej opar. Vim, že baterky k dronu mam nabitý jen z půlky, takže je rychle dávam na nabiječku a než absolvuju ranní hygienu, nabijou se aspoň o trochu víc.
Po 15 minutách, v 8:15, už jsem před barákem a skáču do auta. Ještě že ten náš Touran je závodní auto. Z nuly na sto asi za dvě a půl minuty a o dalších 10 minut později už přijíždim, přesněji - snažim se vyhrabat, na louku u lomu. Lezu z auta a nevidim pomalu na krok, ta mlha je všude, až mi přijde, že je možná moc vysoko a bude schovanej i hrad Rabí. Jasný, jsou tři stupně a já jsem si zase vyrazil jenom v mikině. Ale cestou na vrchol lomu se jistojistě zahřeju.
Naštěstí mi inverze a nedávnej východ slunce hraje do karet, takže jakmile se vyškrábu nahoru na lom a vzlítám s dronem do oblak, vim, že dneska by to šlo. Mlha je přesně tam, kde jsem si představoval. Už obraz z dronu v náhledu na mobilu mi říká, že vyrazit a odsunout o hodinu pracovní povinnosti byl dobrej nápad. Dvě nenabitý baterky mi vydržej tak na 20 minut lítání, takže lítám, cvakám, mám radost, protože to vypadá na slušnej výsledek.
A jak to dopadlo, to už posuďte sami.
