13/11/ 2022 - Prášily, Ždánidla
Další bolavé vstávání, chvilka přemlouvání následována přílivem radosti a úspěchu. Tak nějak se dá popsat ráno nadšence východů slunce na Šumavě. Lépe řečeno podzimního nadšence východů slunce, protože v létě ve 2 ráno asi fakt vstávat nechci. Listopad je navíc měsíc inverzí a ještě letos nebyl ani sníh, takže to byla sázka na jistotu a pohodu.
No pohoda to úplně nebyla, na startu jsme lehce zabloudili a málem přišli o život při přelézání spadlých klád. Minimálně podle zvuků, které se z lesa ozývali, si to někdo musel myslet.
Zpátky k věci!
Beru s sebou parťáka Honzu. Ano, vzpomínáte správně, to je ten týpek, který na každou akci přijde pozdě, nebo vlastně nepřijde vůbec, protože řekne, že neví, asi ne, nechce, nebo že se vlastně ozve a pak neozve.
No tak tentokrát změna, fakt vyrazil a kupodivu znovu nelitoval. V 5:00 ho nabírám a lehce po půl už parkujeme na Prášilech. Obloha plná hvězd a na cestu nám svítí měsíc, čelovky nemáme a ani nejsou potřeba. Je přesně tak, jak jsem dopředu tušil, že bude. Totálně jasno!
Nahoru se vlečeme cca 1,5 hodiny i s přestávkou na pití. Honza dělal bezinkovou šťávu. Já s mým desetikilovým fotobatohem vypil svůj Lipton Peach Tea už na prvním kilometru, takže mu děkuji, že mi zachránil život.
Na vrchol jsme tedy stihli v klidu dorazit před východem slunce, ale už je relativně světlo. Máme čas na snídani a vydýchat se a udělat si pohodu. Možná to růžové nebe před východem slunce je zajímavější, než to co přijde za pár chvilek, ale rozhodně hlavní roli dnešní ráno hraje pohled na Alpy. Ty se schovávají za Roklanem, jakoby se frajer nechtěl nechat zahanbit. Honza je překvapen, že jsou vlastně vůbec vidět.
Já se snažím fotit a zároveň točit a než to všechno připravím, už je slunce venku a promeškávám tak ten nejhezčí moment. Klasika! Honza se vesele směje a drtí úložiště iPhonu na doraz. V tu chvíli přicházejí další dva borci a točí časosběr.
Asi mě ale tentokrát baví nejvíce pohled za sebe, směrem na západ. Růžové nebe nad horizontem a do toho první paprsky, které půli stromy a nasvicují tak jejich špičky. Stromky zase o něco málo povyrostly, je tu živěji.
Sečteno a podtrženo. Dvě spokojený zkrmený a zpocený držky ve výšce 1308m, necelých 8km trasy celkem. Zastávka v Kafé Žebřík na snídani a celý den před sebou! Není to skvělý?
Aktuálně počítejte, že na sněhu cesta může trvat i o hodinu déle, vloni jsem něco podobného šel 2,5 hod na sněžnicích.
Hodím vám do okénka níže i mapu, dejte si pozor na 1. zónu NP! Díky :)
Na závěr si dejte ještě naše reels!
Pa Martin
